Chuck Norris už ji rozbít dokáže, ale dokáže ona rozbít ledy hloupých telefonů? Nová Nokia 3310 je tu.

Když jsem četl první zprávy o tom, že Nokia, teď patřící čínské společnosti HMD Global, uvede oživený model 3310, žádné nadšení, ani zvýšenou pozornost to u mě zrovna nevyvolávalo. Důvodem byly neznámé parametry a vzhled. A také příliš nefandím umělému oživování nějaké dříve slavné značky.
Tohle prostě ať každý chce, nebo nechce není pravá Nokia, tím spíš model 3310. Nezáleží, zda je na telefonu logo Nokia a model se jmenuje 3310. Přiznávám, že jsem byl v dobách minulých příznivce tábora Siemens. Moje první Nokia byla Lumia 625, druhá Lumia 735, kterou mám stále a nedám na ní dopustit. Na ní je ale vidět, že je vyvinuta pravými vývojáři Nokie a je to tak skvělí telefon. Poslední smartphone, na kterém je napsáno Nokia a je to ta finská slečna, která byla stvořena, jako rozloučení vývojářů i zákazníků se značkou. Můžete mít dokonalou repliku auta, bude na chlup stejné, jako originál, ale stále mu bude něco chybět.
Omluvte mi tu vsuvku, ale je důležitá pro následující část článku. Nechci se zde zastavovat u parametrů nové Nokie 3310. Mohl bych napsat, že otvírat pivo a zatloukat hřebíky s ní asi nepůjdou, trošičku nám totiž zhubla. Také Chuck Norris konečně asi zvítězí a povede se mu Nokia 3310 rozbít. Samozřejmě je to přitaženo řádně za vlasy, ale to legendy bývají.
Zde chci ale vyjádřit uznání "Číňanům". I když se hlavně svezli na značce, vůbec nevím, kdy bylo naposled takové haló kolem naprosto obyčejného telefonu. Je zde vidět, že spousta uživatelů chce stále takový telefon. Sám jich znám velkou spoustu. A vzhledem k tomu, jaká je nuda, šeď a bída na poli smartphonů a jejich operačních systémů i já, technologický nadšenec, si říkám, ono na tom něco je. Co si člověk řekne při pohledu na tento telefon? S původní 3310 si jí nikdo nesplete, ale řekne si, to přeci znám a teď mluvím hlavně o tmavě modré verzi. Není to žádné retro, je to svěže vypadající telefon a spíše, než vykradení starého modelu je to jeho oslava. Je to také vzdání holdu vývojářům původní 3310 a za to jsem rád. Tímto řekli: "hoši, my jsme to sami lépe nevymysleli".
Dává to vzpomenout na doby, kdy byl každý telefon jiný, originální, barevný a s různě uspořádanými klávesnicemi. O to přeci jde o kreativitu, lidé jsou rádi kreativní a něco co vybočí si snadno zapamatují. Na to, jak vypadá Samsung Galaxy S7 si za nedlouho nevzpomene nikdo... Prostě placka. Na to jak vypadá nová i stará Nokia 3310 si dlouho vzpomene každý, kdo jí na obrázku uviděl.
Na takto levném telefonu se nedá generovat závratný zisk, ale má potenciál oslovit větší počet zákazníků, než ten Galaxy S7. Normálního člověka nezajímá frekvence procesoru v mobilu, zajímá ho především, jestli se na přístroj může spolehnout, taková byla Nokia 3310. Spolehlivá, jednoduchá a díky tomu vás nebyla schopná vypéct, když to nejméně potřebujete. Což moderní Smartphone udělá s ledovým klidem.
Jsem velmi zvědavý, jaký úspěch bude mít nová Nokia 3310, ale svým způsobem jí ho přeji a přál bych jí, aby otevřela oči výrobcům telefonů. My, jako zákazníci jsme se totiž ocitli v pozici, že musíme koupit menší zlo a ne produkt, který bychom opravdu chtěli.  

Pokus začít znovu

Ani jsem se nenadál a jsou to téměř 2 roky od posledního článku na blogu. Prostě nebyl čas, nebyla nálada, ale stále jsem vzpomínal na moje největší blogové úspěchy na úplně jiném blogu a v úplně jiné době. Takže jak teď? Mám světu co říct, mám mu co dát? Já myslím, že ano a doufám, že se mi na podruhé podaří překonat nový start a vytvořit a vytvářet kvalitní obsah. Nechci zde dávat pouze komentáře k aktuálním událostem a vyjadřovat svůj názor, ale také bych rád, abych předal široké veřejnosti své zkušenosti, především z technické oblasti. Věřím, že by tyto informace čtenáři ocenili.
A jak to tedy se mnou je? Stále neumím psát 10 prsty... No to je tedy ostuda co? :-D Tak bych rád, aby mi k tomu psaní dopomohlo. Mezi tím, co o mě na internetu nebylo vidu, slechu jsem dostudoval a začal pracovat jako vývojář v oboru elektroniky. Stalo se mi spoustu dalších životních událostí, ale to se stane za 2 roky každému. Všiml jsem si, jak jsem se zhoršil v psaném projevu, což mě velmi mrzí a doufám, že aktivní psaní mě vrátí zpět do hry.
Jak to tak bývá... nejhorší je začít a poté práci dotáhnout do úplného konce. Mě trvalo začít, sepsáním toho krátkého příspěvku, velice dlouho. Plánoval jsem, odhodlával se, ale stále jsem za to nesedl. Teď jsem to tedy udělal a doufám, že mi to vydrží. Především ale doufám, že zaujmu nějaké čtenáře i klasickou formou psaného blogu. Na Youtube jsou dnes asi šance větší, jenže natočit video je svým způsobem jednodušší, než psát. Neříkám, že bych rád nedoplnil blog videem, ale chci se primárně věnovat té psané formě.
Autor

Lorde - Yellow Flicker Beat (Hunger Games 3-1)

Delší dobu jsem nepřidal žádný článek, jelikož jsem byl v časové tísni. Dnes to částečně napravím hudbou z první části 3. dílu Hunger Games. Moje velmi oblíbená trilogie, která mě defacto přivedla k tomuto žánru knih. 

Také se mi velmi líbili filmy, především 2. díl a první část 3. dílu. Je to asi jeden z mála výtvorů filmové produkce, kde nechybí snad vůbec nic z knihy a toho si velmi cením.
Není to zrovna úplně můj žánr hudby, ale velice se mi líbí hlas zpěvačky :-)
Tak snad se bude líbit i čtenářům. Ještě na doplnění bych řekl, že píseň zazněla v závěrečných titulcích.

Tak jsem konvertoval k Windows Phone...

Co mě to napadlo?

Android jsem používal velmi dlouho... Byl jsem první v okolí, kdo měl telefon s Androidem, začínal jsem na verzi 1.0, nebo 1.1. Nejsem si jistý, každopádně to byl legendární telefon T-Mobile G1, který jsem pořídil asi rok po jeho představení za velmi rozumnou cenu. Android uměl ze začátku pouze Anglicky, ale byl to rychlý a stabilní systém a slíbená aktualizace na verzi 2.2, která nikdy nepřišla.

Poté jsem si 2.2 nahrál sám, ale jak se stále zvyšovala náročnost aplikací na marketu, telefon byl velmi pomalý a i přes veškeré, až zázračné úpravy byl téměř nepoužitelný.

Výhodně jsem si tehdy pořídil Xperii Mini Pro k paušálu, to byl nejlepší telefon, který jsem měl. Displej byl na limitu velikosti, ale ještě nebyl až příliš malý. Hlavně měl telefon HW klávesnici. 

Co ho ale zabilo, bylo to samé, co v předchozím případě. Aplikace na android jsou nesmylně náročné, kterákoliv blbůstka zabírá také spoustu paměti a stabilita systému je díky aplikacím třetích stran prachbídná.

Poslední kapka byla podpora od Sony, která byla katastrofální a každý neznačkový čínský telefon měl systém odladěný asi lépe. Nicméně jsem s ním vydržel přes 3 roky, až zase i po různých úpravách systému a nahrávání kernelů, alternativních ROM a podobně mě to přestalo bavit a výdrž na baterii a chybějící LTE byly pomalu téže překážkou.

Chtěl jsem si původně pořídit čínský telefon, který splňoval mé požadavky, papírově byl super, bezkonkurenční poměr cena-výkon. Měl 2 vady. Výrobci přestali dělat telefony s výsuvnou klávesnicí, a těch pár nesplňovalo mé požadavky. Druhá vada byla displej, protože jsem si neuměl představit více, než 4,3". Po tom, co mě a většině lidí po nějaké době začal Android dělat psí kusy, tak jsem měl potřebu změny. Nemůže za to ani tak Google s Androidem, ale výrobci telefonů s jejich úpravami a také vývojáři aplikací.

Vzhledem k tomu, že telefony i opravuji, tak opravdu spoustu lidí přijde s tím, že když to bude přijatelně pomalé, tak nevadí, ale hlavně aby to fungovalo.

Proč proboha Windows Phone?

Většina lidí při doslechu o tomto systému reaguje v tomto duchu. Jistě, stejně jako iOS, Android a další, byl tento systém v začátcích a verzích 7.xx pro mě též nedostačující. Rovněž aplikací bylo jako šafránu a zvyk z Androidu, že je všechno zdarma a co není, může být je prostě železná košile.

Začal jsem tedy pátrat, jak to je momentálně s Windows Phone a zjistil, že verze 8.1 již splňuje vše, co potřebuji a dospěl k názoru, že to zkusím s Windows Phone (WP). Četl jsem všude, že je výborně optimalizovaný jako z pohledu rychlosti, tak baterie a stabilita aplikací a systému je na výborné úrovni.

Prozatím jsem dospěl k názoru, že je to něco mezi Androidem a iOS (pouze tím myslím funkčně). Bere si z obou systémů to lepší a četl jsem, že Microsoft poslouchá uživatele a podle nich je ochotný do systému doplnit nejžádanější funkce. To je výborné!

Systém by byl, ale co telefon?

Upřímně řeknu, že z finančních důvodů jsem se ani nepokoušel najít telefon nový, stačil mi slušný bazarový s LTE, slušnou baterií a displejem maximálně 4,5", ale to je se sebezapřením, nutnost je pak led dioda u fotoaparátu, protože ji denně používám na přisvícení. Také jsem nevěděl, jak si zvyknu na systém, takže prostě bazar stačí ;-)

No ono to ve finále s tou velikostí dopadlo trochu jinak...

Z finančního hlediska byla dostupná starší, ale trošičku výkonnější Nokia Lumia 820 s ideální úhlopříčkou displeje, ale baterie 1650 mAh mě trochu odrazovala.

Druhá byla novější, o trochu slabší Lumie 625 s obřím 4,7" displejem. Vyrazil jsem tedy do obchodů a nutně si potřeboval vyzkoušet, jak bych mohl existovat s telefon podobné velikosti. Moje ruce jsou totiž vcelku maličké a měl jsem z toho pádla strach. Také jsem si vyzkoušel systém WP, abych se utvrdil, jestli to zkusím.

No utvrdil jsem se, že to nějak půjde a projížděl několik dní internetové bazary, než jsem objevil kýžený ideální kus.

Nokia Lumia 625

Parametry zde vypisovat nebudu, jen bych chtěl říct několik osobních pocitů z telefonu a kolem něj.

Takže je to moje první Nokia v životě, má černou barvu a lehce poškozený zadní vyměnitelný kryt, který čase plánuji pořídit barevný, jelikož stojí pár korun.

Telefon má dokonce ještě rok záruku a je z polské distribuce, což jsem všechno věděl, ale vzhledem k politice Lumií mi to nevadilo.

Jakákoliv Lumie, koupená v EU, má záruku po celé EU 2 roky.

Pokud by někdo měl zájem, stéle se dá sehnat i nová za cca 3000 Kč.

Telefon mám momentálně 3. den, takže s nějakým hodnocením ještě počkám a napíšu o něm poté samostatný článek.

Zatím jsem ale nadšený. Zvyknout si na velikost a psaní na displeji sice potrvá, ale snad se s tím poperu.

První dojmy a závěr

• Velmi rozsáhlé a trochu neuspořádané systémové menu
• Výborná konfigurace všeho
• Rychlost
• Nezvyk
• Obrovský telefon, bojím se vyklouznutí z ruky
• Na displej se vejde opravdu hodně informací
• Budu muset dokoupit aplikaci na sms zdarma a jízndí řády :-(
• USB kabel od Nokie je vtipný ;-) asi 15 - 20 cm
• Baterie se zdá opravdu výborná
• Perfektní příjem LTE i u nás na Vysočině téměř všude
• Aplikací na Store je dostatek
• Aplikace jsou víc za drobnou úplatu (jsem ale zvyklý z iOS na tabletu)

Tak a to je k dnešnímu článku všechno. Rád bych sepsal podrobnější články k telefonu i systému. Popíšu nějaké rady pro ostatní, kteří by začínali s WP. Přeci jenom já jsem taky hojně čerpal z webu.

Po prvních dojmech bych jen řekl nebojte se WP a nevěřte všemu, co se o nich říká. Tyhle Wokna totiž rozhodně nejsou špinavá.

Nightwish - Endless Forms Most Beautiful

Vydavatel: Nuclear Blast

Rok: 2015

Jazyk: Angličtina

Délka: 78:36 min

Vlastním slovem

Natěšený zapínám zesilovač, chystám si občerstvení a čekám, co mi Nightwish naservírují. Venku se velmi citelně stmívá, vidím první hvězdu a to je ten správný čas, stisknout play a, projít s Nightwish a jejich novým albem Endless Forms Most Beatiful celou evolucí na Zemi.

Hned s první písní Shudder Before The Beautiful se album, po úvodním proslovu Richarda Dawkinse, přímo ukázkově rozjede a já nechci, aby byl konec. Opravdu velmi povedená skladba, kde podává Floor skvělí výkon, stejně, jako zbytek kapely. Skladba je to velmi chytlavá a melodická. Jsou to ti praví a nezaměnitelní Nightwish.

S druhou skladbou je využito rozsah hlasu Floor Jansen i hlasu Marca Hietaly a album zde velmi přitvrdí, avšak promítají se i prvky typické pro severskou dramatickou a filmovou hudbu. Celkově tedy vznikne velmi originální píseň plná "zvratů" a pomalu začíná běhat i mráz po zádech, zážitek je stále lepší a lepší.

U známého Singlu Élan je opět využíváno opačná část spektra hlasu Floor, je to velmi optimistická píseň, uklidňující, ale přesto vcelku rychlá píseň. Zde tedy přijde jakýsi oddech a především severská jemnost, hned na to se ale začnou ozývat drsné a temné tóny písně Yours Is An Empty Hope, podpořené jak mužský, tak ženským hlubokým zpěvem. Fini tedy zase ukazují tu drsnou a temnou stránku. Album je doslova jako na houpačce, ale musím podotknout, že je to houpačka velmi krásná a je to přesně to, čím nelze fanoušky urazit, pouze nadchnout.

Osobně jsem do této doby slyšel odkaz jak na novější alba, tak i na alba ze začátků Nightwish. I když převažoval jejich "novější" směr.

Přijde obrovské zpomalení, jemnost v hlase i celé písni a klávesové tóny. Píseň je velmi hezká, přesně zapadá. Napomáhá tomu i nádherné kytarové sólo.

My Walden je píseň, ke které mě nějak nenapadají slova. Album trochu zrychlí, ale ač by se dalo čekat opětovné přitvrzení, jako doposud, tak to se nekoná. Po velmi hezkém a zajímavém intru pokračuje Floor svým jemnějším hlasem.

Postupně ale jako by od druhé poloviny albu něco ztrácelo. Trochu upadne do lehké letargie. Píseň Endless Forms Most Beautiful je povedená, ale zde se moje a Tuomasovo cítění vcelku rozchází. Když neberu v potaz text písně, tak mě melodií sedí spíše na samotný konec.

Nevylepší to bohužel ani další skladba a ne mě začíná doléhat krize a lehká míra zklamání. Je to takový průměr, chybí dynamika první poloviny alba. Chybí ta houpačka, chybí pořádně zapojit rozsah hlasu Floor a je to opravdu škoda.

No stále jsem plný nadějí a doufám, že před konce, kde už by to zpomalení bylo namístě, přijde ještě nějaká ostřejší a rychlejší pasáž.

V Alpenglow to bohužel pokračuje, je zde pár pasáží, kde jsem čekal to překvapení, ale bohužel potenciál vyšuměl.

Předposlední skladba také není špatná, jenže v kontextu celého alba už se veškerá dynamika vytratila a Tuomas se mi zdá plácá na místě. Přeci jen si vzal velké sousto, ale poslední čtyřiadvaceti minutová skladba, tak to je něco, co se často nevidí.

The Greatest Show on Earth završí celé albu. Začne Tuomasovým intrem na klávesy, je to velmi abstraktní záležitost. Píseň je rozdělená do 4 částí 1. Čtyři celé šest 2. Život 3. Výrobce nástrojů 4. Porozumění.

Zde je zrekapitulována celá evoluce od vzniku vesmíru, po konec člověka na Zemi až do budoucnosti. Co se týče písně, do alba bezesporu patří, obsahuje velmi pomalé, ale i rychlejší části, které korespondují s cítěním Toumase, a zde i mě, s jednotlivými etapami vývoje.

Musím říct, že žánr je zde místy spíše progresivní a do této míry jsem změnu nečekal. Zpěv zde střídá i mluvené slovo, podbarvené hudbou.

Na celé písni je ale vidět, že už končíme a já po prvním poslechu nevím, co si přesně myslet, což u posledních 2 albech Nightwish bylo takto vždy. 

K hodnocení

První polovina mě velmi chytla, druhá méně, ale již klasicky se mi album líbí víc a víc s počtem poslechů. Nevím proč, ale u Nightwish jsou v tomhle poslední 2 alba jako přes kopírák.

Poslední skladba byla velmi náročná. Přeci jen 24 minut je ke konci hodně a Tuomas fanouškům propůjčil hodně důvěry.

Někoho by mohla skladba trochu "dorazit". 

Hodně jsem přemýšlel, přeci jenom byli ti první, kteří mi ukázaly směr, který chci poslouchat a kterým chci žít.

Tuomas je naprosto originální člověk a má přesnou představu, co by chtěl naservírovat, ale trochu mě napadá, jestli nezapomíná malinko také na jeho posluchačem, kteří by si s novým albem nemuseli úplně poradit. A K hlasu Floor Jansen bych řekl, že zůstal nevyužitý. Určitě má na víc, než jí Tuomas povolil. Na koncertech by ale šlo přidat. Hodnotím tedy 89% V hodnocení vysokoškolského systému je to motivační těsně pod A a já cítím, že zde by to mělo být také tak.

Bezesporu je nové album výborným kouskem umění, ale jestli ho není moc?

  

Singl

Seznam skladeb

1. Shudder Before the Beautiful 6:29

2. Weak Fantasy 5:23

3. Élan 4:45

4. Yours Is an Empty Hope 5:34

5. Our Decades in the Sun 6:37

6. My Walden 4:38

7. Endless Forms Most Beautiful 5:07

8. Edema Ruh 5:15

9. Alpenglow 4:45

10. The Eyes of Sharbat Gula 6:03

11. The Greatest Show on Earth 24:00

Aktuální složení kapely

Zpěv: Floor Jansen

Klávesy: Tuomas Holopainen

Bicí: Jukka Nevalainen (Kai Hahto)

                                                        Kytara: Erno ''Emppu'' Vuorinen

Basa, zpěv: Marco Hietala

Dechové nástroje: Troy Donockley

HODNOCENÍ

89%

Hydra (Německo - Regensburg)

Rok založení: 2013

Místo: Regensburg (Německo)

Žánr: Melodic metal, Gothic metal, Symphonic metal

WEB: http://www.hydraofficial.com/

Sítě:

Je sobota 7.3.2015 večer a na poslední chvíli se rozhodnu jet s kamarádem do Rockového klubu ježek v Jihlavě na koncert skupiny ToneHunter. Věděli jsme, že po nich hraje ještě jedna kapela, ale neznal jsem ani její jméno. Dostalo se ke mě pouze, že přijela z Německa.
Když dohráli ToneHunter, byli jsme správně naladěni a s jejich kytaristou (našim známým) jsme postávali u baru. V tu dobu jsem zahlédl přípravy kapely Hydra. Při pohledu na zpěvačku v zelených šatech jsem odhadl žánr a velmi jsem zpozorněl.
Okamžitě jsem zasypal kytaristu ToneHunter otázkami na kapelu Hydra, která přijela na jejich pozvání. A nemohl jsem se dočkat, až do toho začnou řezat.
Když ten čas nastal, tak jsem nevěřil vlastním uším. Tato poměrně nová kapela, která se dere na výsluní mě naprosto šokovala kvalitou jejich hudby.
Výborná zpěvačka Lisa Rieger v čele kapely a velmi zajímavá hudba, spolu s rodinnou atmosférou v klubu (asi 30 - 40 lidí) nám všem připravila skvělí zážitek. Originální popis stylu, který kapela hraje zní: Metal with symphonic and melodic Influences. Kapela by se dala žánrově srovnávat s Epikou, Within Temptation, Xandria a podobnými.
Po koncertu jsem si poslechl i první studiové album s názvem Malachite Skies, ze kterého na koncertě pocházely všechny skladby a musím říct, že album je super, ale živák mi zněl v tomto případě po zvukové stránce mnohem lépe, hlavně, co se týče zpěvu.
Kapela slíbila, že se do Česka určitě někdy vrátí a já v to doufám také, nejlépe znovu do Jihlavy :-)
Rozhodně všem příznivcům tohoto žánru doporučuji si kapelu poslechnout.
Kapela koncertuje hlavně v Německu, 2 vystoupení proběhly v Británii a jedno u nás v České republice.

Z historie kapely

Kapelu založili Chris Diefenbach a Lisa Rieger v říjnu 2013 v německém Regensburgu. Poté několik měsíců vznikalo 10 skladeb k vydání debutového alba s názvem Malachite Skies.

Oba zakládající členové měli na německé hudební scéně několikaletou zkušenost. Chris jako kytarista v kapele Burden, na jejich turné v roce 2011 a Lisa ze symphonic metalové formace Terrateya i dalších kapel.

Název kapely Hydra, pochází ze stejnojmenné bájné stvůry, která má tak, jako kapela mnoho tváří, teda spíše hlav.

Od léta 2014 podniká kapela také mnoho koncertů.

Deska Malachite Skies 

Debutové album vyšla na začátku roku 2015. Témata na nem jsou různorodá. Od historického obsahu, jako je život Kleopatry k psychologickým tématům, jako je Milgramův experiment, a nechybí ani témata říše fantazie.

Ukázka z alba Malachite Skies

Diskografie

Malachite Skies (2015)

AKTUÁLNÍ SLOŽENÍ KAPELY

Zpěv: Lisa Rieger

Kytara: Chris Diefenbach

Klávesy: Sarah Hafeneder

Basa: Dimitri Manevski

Bicí: Jens Viertel

Hodnocení kapely

90%

My děti ze stanice ZOO (Christiane Vera Felscherinow)

Originální název: Wir Kinder vom Bahnhof ZOO 

Autorka: Christiane Vera Felscherinow

Žánr: Román

Nakladatelství: Oldag

Počet stran: 262

Původní vydání: 1978

Vydání: 2005

ISBN: 80-86508-69-2

 

Anotace

Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F.
Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.

 Vlastním slovem

Mnohokrát recenzovaná a velmi známa kniha, která ani napříč generacemi neztrácí nic ze své čtivosti a realističnosti. Do knihy se začtete, aniž by jste si uvědomili, že jsou všechny postavy, příběhy a místa skutečné. Když si později ale uvědomíte, že všechno, co je v knize zmíněno není nic, než čistá pravda a realita Berlína 70. let, kniha vás pohltí ještě více a při každém úmrtí vám běhá mráz po zádech.
Právem by tato kniha měla být, a často už i bývá, zařazena do povinné četby, neboť dokáže zaujmout i naprosté nečtenáře a neznám nikoho, kdo by si po přečtení na knihu nepamatoval a nechtěl si ji přečíst znovu.
Já jsem poprvé knihu četl vcelku pozdě, až kolem 17 roku, na doporučení kamarádky. Kniha mě tenkrát naprosto uchvátila a přečetl jsem ji jedním dechem, jako ještě mnohokrát poté. A doporučil mnoha lidem, kteří mi ji poté ani nechtěli vrátit :-) Právem se tato kniha stala mojí srdcovou záležitostí, včetně osobnosti Chistiane F.
Recenzi zde dnes psát nebudu, jen jsem musel složit čest této knize :-)

Hodnocení

100%